Františkánská zahrada – zeleň uprostřed centra

Centrum Prahy nepatří zrovna mezi nejklidnější místa české metropole. Hlavně v odpoledních hodinách je tu hlava na hlavě, a to nejen domorodců, ale hlavně zahraničních i tuzemských turistů. Ovšem také zde, pokud chce mít člověk trochu klidu, může najít vhodné útočiště, kde se na něj nebude nikdo lepit. Stačí si to namířit do Františkánské zahrady.

Jedná se o malý zelení prorostlý koutek, kde je možné si na chvíli odfrknout od zběsilosti, která panuje tam venku. Součástí zahrady je nejen všeobjímající příroda, ale také třeba dětské hřiště, altán či fontána. Nejde pouze o zcela praktické, ale alespoň v případě altánu a fontány i zdobné prvky. Zahrada není příliš velká, ale azyl před civilizací může najednou poskytnout mnoha lidem. V minulosti to však v tomto ohledu bylo ještě daleko lepší.

Historický vývoj

V roce 1348, kdy se zahrada budovala, mohla se pyšnit mnohem většími rozměry než dnes. Nefungovala však primárně jako klidné místo k odpočinku, ale její funkce byla hlavně užitná. To znamená, že se zde ve velkém pěstovala zelenina i ovoce. Ze začátku patřil tento zelený plácek řádu Karmelitánů, ale v roce 1604 přešla pod správu Františkánů.

Je potřeba říci, že během staletí proběhla celá řada událostí, během níž byla zahrada totálně zdevastována, ale vždy byla následně obnovena. Ne pokaždé však v původních proporcích a ve stejné podobě. Hodně se zde vyřádily různé bandy loupežníků, případně se tu občas zastavil prostý nahněvaný lid, který také způsobil četné škody. Mnohdy nejen na samotné zahradě, ale i na sousedním chrámu a klášteře.

Za německé okupace za Druhé světové války tady byly vykopány protipožární nádrže. Ty samozřejmě do prostředí příliš dobře nezapadly. Ovšem i tak zůstaly v zahradě ještě dalších několik desítek let, než byly zrušeny.

Během padesátých let minulého století byla Františkánům zahrada, jakožto i klášter ukradeny komunistickou mocí, aby jim to bylo pár let po revoluci vráceno zpět, alespoň částečně. Františkání dnes už obývají jen malou část pozemku a zbytek zahrady může využívat veřejnost.

Autor: Tomáš Bajgar
Foto: Licence Creative Commons