Starý židovský hřbitov v Praze

Hřbitovy nepatří zrovna mezi nejoblíbenější místa. Připomínají nám naši smrtelnost, díky čemuž valnou část lidí tak trochu i děsí. Často se však jedná o místa s velice zajímavou historií. Mezi takové patří i Starý židovský hřbitov v Praze.

Fungoval již ve středověku

Tento hřbitov patří mezi nejstarší nejen v Praze, ale obecně u nás. V provozu byl od roku 1439 až do roku 1786. Jeho předchůdcem byl hřbitov, jenž se nazýval Židovská zahrada a jeho nástupcem morový hřbitov na pražském Žižkově, respektive Olšanské hřbitovy. Starý židovský hřbitov, stejně jako mnoho jiných židovských památek, je dnes pod zprávou Židovského muzea. Není to sice přesně spočítáno, nicméně odhadem se zde nachází okolo dvanácti tisíc náhrobků, což rozhodně není málo.

Jak již bylo řečeno o pár řádků dříve, Starý židovský hřbitov začal fungoval od roku 1439. Jeho prvním stálým obyvatelem se stal pražský rabín a básník Avigdor Kar. Původně se myslelo, že zdejší hřbitov byl provozován již tisíc let před jeho skutečným založením. Vycházelo se však ze špatných pramenů a spíše se jednalo o zbožné přání než o vědecky podložený fakt.

Mezi hlavní kritiky těchto myšlenek patřil svého času hlavně pražský vrchní rabín Šlomo Jehuda Rappaport. Ten si da práci s přečtením všech náhrobků na hřbitově a došel k závěru, že jeho otevření se datuje do roku 1439. Tento názor nebyl zpočátku u židovské obce příliš oblíbený, nicméně pod tíhou důkazů se nakonec museli kritici podvolit ověřeným faktům.

Konec pohřbívání je datován do roku 1787, kdy bylo nutné hřbitov hlavně z hygienických důvodů zavřít. Tehdejší zákony totiž zakazovaly v centrech měst provozovat staré hřbitovy. Nebylo ani divu. Běžná praxe byla navršovat více hrobů na sebe. Důvodem byl samozřejmě nedostatek místa. Nicméně to s sebou neslo celou řadu problémů, které měly v konečném důsledku negativní vliv na zdraví obyvatel. Na Starém židovském hřbitově se dokonce našlo dvanáct hrobů nad sebou.

Autor: Tomáš Bajgar
Foto: Licence Creative Commons