Za bratry Čapkovými

Vydat se za velikány naší kultury, Karlem Čapkem a jeho bratrem Josefem, mě už dlouho lákalo. Navštívila jsem dříve zámek Chýše, kde Karel působil během 1. světové války jako mladičký učitel syna zámeckého pána z rodu Lažanských nebo Strž u Dobříše, kde je místní muzeum Památník Karla Čapka. Ten je v domě, který sloužil Karlovi a jeho ženě Olze Scheinpflugové jako letní sídlo. Dům na Vinohradech, o jehož existenci jsem samozřejmě věděla, jsem si nechala až na pozdější procházku.

Bratři Josef a Karel Čapkovi zakotvili v Praze za svých studií. Původně s rodiči žili v Říční ulici na Malé Straně a Praha se jim pak stala osudnou na zbytek jejich života. Jako etablovaní činovníci v pražském kulturním světě a spolutvůrci řady literárních prací a projektů se rozhodli pro bydlení v novém společném domě na Královských Vinohradech. Koupili si na úvěr dvojdům s velkou zahradou, kam se přestěhovali počátkem roku 1925. Dvojvila s oddělenými vchody se nachází v ulici původně zvané Úzká, dnes po nich pojmenované Bratří Čapků. Architektem je Ladislav Machoň a postavena je v tzv. národním slohu. Členitá fasáda s valbovou střechou a arkýři působí majestátně a prostorně. V jedné části bydlel Josef s rodinou, do druhé se přistěhoval zprvu mládenecký Karel se svým otcem. Později ji sdílel se svou manželkou Olgou, známou herečkou a později rovněž spisovatelkou. Na jejich pravé straně dvojdomu objevíme cedulky s jejich jmény psané kurzívou.

Dr. Karel Čapek a Olga Scheinpflugová je dodnes napsáno na sloupcích u venkovních dveří. Na levé straně zrcadlově stavěného protidomu je u dveří umístěna prostá jmenovka Josef Čapek.

Jako bychom mohli ještě zazvonit na zvonek a objevili by se ve dveřích. Škoda, že už nás nikdo z nich nemůže pozvat dál. Na Josefově stěně domu visí pamětní deska :

Zde žili a tvořili vynikající čeští umělci a bojovníci proti fašismu :

JOSEF ČAPEK 23.4.1887- duben 1945
KAREL ČAPEK 9.1.1890-25.12.1938

V domě později bydlel příbuzný O. Scheinpflugové, ale vilu odkoupila Městská část Prahy 10, která se zde chystá otevřít muzeum bratří Čapků. Ještě před otevřením je třeba dokončit úpravy interiéru v autentickém stylu, ale na internetu se už teď nabízí virtuální prohlídka domem, jeho interiéry, společenským salonem nebo pracovnami.

Neokázalá noblesa a praktičnost vypovídá o intelektuálním a tvůrčím založení majitelů. Na zahradu se můžete podívat zatím jen přes plůtky snížené a upravené pro oči dychtivých zvědavců z řad Čapkových fanoušků. Zahrada vypadá v zimním období poněkud neupraveně, porosty jsou jistě o dost vyšší než v době bratrů, kteří se o zahradu starali s velkou péčí a láskou.

Můžeme si jen představit, že se tady proháněl foxteriér Dášenka, kočky Pudlenka a jiná zvířátka. Že si tady Karel našel náměty k proslulým knihám Dášeňka aneb život štěněte nebo Zahradníkův rok a řadu dalších, o tom není pochyb. Tady se Josef Čapek podobně inspiroval k napsání knížku O pejskovi a kočičce, kterou samozřejmě sám ilustroval. I jako malíř měl ke psaní velmi blízko a také vydal několik knih.

Kromě obyčejného života vedli bratři také život sváteční, a to páteční. Tady se s bratry Čapkovými setkávali slavní Pátečníci, jakýsi klub přátel k pozdvižení ducha. Významní mužové z oborů filozofie, historie a jiných věd. Politici, hudebníci, výtvarníci, kteří se scházeli výhradně v pátek ve zdejším zahradním altánu. Edvard Beneš, Ferdinand Peroutka, František Langer, Karel Poláček, Václav Rabas nebo Jan Masaryk. Mezi zmíněnými nemohl chybět ani osobní přítel Karla Čapka, prezident T. G. Masaryk. O tom a mnohém jiném se můžete dozvědět z knih, dokumentů i jiných zdrojů.

Ale jak víme – osobní zkušenost je nejlepší. A tak se už těším na okamžik, až nebudu jen nakukovat za zeď domu a budu moci vkročit do domu bratří Čapků a zhlédnu tam i nově připravenou expozici o jejich životě a díle. Mimochodem, i obyčejné procházky jsou báječná věc. Člověk si protáhne nohy, nadýchá se čerstvého vzduchu a třeba na něco přijde, čeho si dříve nevšiml nebo dosud neviděl.

Jak praví klasik Karel Čapek : „Je potřeba jisté lenosti k plnému ocenění života. Člověk, který tuze spěchá, dojde jistě k cíli, ale jen za tu cenu, že se nepodíval na tisíceré věci, které cestou minul.“

Autorka: Hana
Foto: Licence Creative Commons