Zajímavosti o nové budově Národního muzea

Národní muzeum patří mezi unikátní budovy nejen pro svou architekturu, ale hlavně pro to, co představuje, respektive pro exponáty, které jsou v něm vystaveny. Nejedná se však pouze o jednu budovu, jak si možná někdo myslí.

Národní muzeum v Praze totiž vystavuje své exponáty i v Nové budově Národního muzea, která se od té hlavní v mnoha ohledech odlišuje, a to nejen svým stavebním slohem, ale rovněž i historickým pozadím.

Stavba jako taková měla docela pestré využití. Byla postavena ještě za dob takzvané První republiky v roce 1938. Byla dílem architekta Jaroslava Rösslera a měla fungovat jako Pražská peněžní burza, což se také stalo. Krátce po válce se však burza přestěhovala a v budově se usídlil v roce 1945 tehdejší parlament, od roku 1948 pak Národní shromáždění. Zajímavé je, že původně měli zákonodárci mít sídlo na Letné, ale z toho z různých důvodů nakonec sešlo.

V šedesátých letech minulého století však kapacita budovy přestala být dostatečná, a tak se vypsala soutěž na její přístavbu. Soutěž nakonec vyhrálo trio architektů – Jiří Kadeřábek, Jiří Albrecht a Karel Prager. Práce začaly v roce 1968 a byly ukončeny o pět let později. Vše se zvládlo postavit, aniž by bylo nutné omezit či dokonce na nějakou dobu přerušit činnost Národního, později Federálního shromáždění.

Moderní historie

Se zánikem Československa zaniklo logicky i Federální shromáždění a budova od roku 1995 až do roku 2009 hostila rádio Svobodná Evropa. Ministerstvo kultury v roce 2000 za kulturní památku.

Od 1. června roku 2009 začala být budova oficiální součástí Národního muzea. Ani tento akt nešel úplně podle představ, jelikož se spekulovalo mezi odbornou i laickou veřejností, že obě budovy budou spojeny skleněným tubusem. To by výrazným způsobem narušilo vizuální kvality nejen obou staveb, ale i jejich bezprostředního okolí.
Naštěstí se jednalo pouze o spekulace. Ke spojení sice nakonec došlo, ale ne nadzemním tubusem, nýbrž podzemním tunelem.

Tomáš Bajgar