(Ne)jde to i na dálku

Na tři měsíce jsme všichni zůstali zavření doma, nebo to tak alespoň mělo být. U nás sice nebyla pravidla tak přísná jako v jiných zemích, které byly virem více postižené, ale i tak, sáhněte si do svědomí, kdo z nás se alespoň jednou neviděl se svými kamarády nebo širší rodinou.

Některé věci se dají zvládnou přes internet. Například online výuka nám ukázala, že české školství není až tak moc zastaralé, jak si někteří mohli myslet. Ale takové online posezení s přáteli začne člověka po chvíli štvát, když si uvědomí, že to pivo pije vlastně sám v pokoji.

Během karantény se ale naskytl zajímavý úkaz, který by se dal nazvat “dokud bylo zavřeno nic jsem nepotřeboval, když otevřou, tak chci všechno“ Typickým příkladem toho zvláštního fenoménu posledních měsíců bylo například záhadné otevření Hobby marketu před Velikonoci, kdy lidé brali obchody útokem, protože ten nový květináč přeci potřebují.

Po řadě rozvolňovacích opatření jsme tedy mohli být svědky dlouhých front před obchodními domy, v nichž nervózně postávali lidé v rouškách na obličeji a dezinfekcí v ruce. Ačkoliv by přece bylo mnohem pohodlnější si zboží objednat, než se potit v roušce, mezi dalšími lidmi. Jestli mi něco hlava nebere, tak je to to, že stejní lidé, kteří v březnu nakupovali zásoby jídla a schovávali se do bunkrů, dnes tak nutně potřebují hlínu na přesazování kytek.


Autor: Kateřina
Edit: Martin
Foto: www.pixabay.com