Svatovítský poklad na Pražském hradě

Svatovítský poklad je nevyčíslitelně cennou sbírkou uměleckých a historických předmětů. Jedná se o největší chrámový poklad u nás a zároveň jednu z největších sbírek v Evropě.

Svůj název nese podle katedrály svatého Víta, v níž byla sbírka uchována a napříč staletími rozšiřována. Vznik této sbírky se váže k období vlády svatého Václava. Ten nechal vybudovat v letech 929-935 první svatyni svatého Víta, která byla nejprve jen skromnou románskou kaplí, už její vnitřní zdobení však bylo prvopočátkem chrámového pokladu. První relikvií byla paže svatého Víta, kterou svatý Václav získal od saského vévody Jindřicha I. K té se později přidaly ostatky samotného svatého Václava, korouhev zhotovená svatou Ludmilou a další. Svatovítský kostel byl později obohacen o kořist z válečné výpravy Břetislava do Polska v roce 1039 – a to o ostatky svatého Vojtěcha. Část sbírky byla zničena požárem roku 1142, velké ztráty utrpěl Svatovítský poklad také za husitských válek.

Za vlády Karla IV. ve 14. století byl vyroben relikviářový kříž, nazývaný též korunovační, dále kříž s ostatkem Kristovy bederní roušky, relikviář sv. Kateřiny či relikviář s parléřovským znakem. Korunovační kříž nebyl původně součástí Svatovítského pokladu, ale patřil do pokladu, který byl uchováván na hradě Karlštejně. V průběhu 17. století byl převezen z Karlštejna do Prahy a stal se součástí Svatovítského pokladu. Za vlády Vladislava Jagellonského se poklad rozšířil o relikviářové busty sv. Víta, Václava a Vojtěcha, hlavních patronů katedrály. V souvislosti se Svatovítským pokladem nesmíme také opomenout české korunovační klenoty – korunu, žezlo a jablko či svatováclavský meč.

Dnes je Svatovítský poklad vystaven veřejnosti v bývalé dvorní kapli sv. Kříže na druhém nádvoří Pražského hradu.

Autorka: Isabela
Foto: www.pixabay.com