• Na prahu Prahy - magazín, akce, události, zajímavosti, místa a firmy - 1

Vyvěste prapory a vzdejte čest, přichází Milada Horáková

30.06.2020

Transparenty ve vzduchu, černé prapory, a dokonce promítání jejího portrétu na sídlo KSČM. Takhle vypadala včerejší oslava 70. výročí popravy Milady Horákové. Hold jí vzdalo nejen množství krajských měst v Čechách, ale i zahraniční noviny vyprávěly o odvaze Milady Horákové a o jejím smyslu pro spravedlnost. Její památku uctili všichni, kteří o bývalém režimu něco vědí a stojí o to, aby se tyto události pravidelně připomínaly. Bohužel mladí začínají zapomínat. Zapomínají, co minulý režim obnášel. Zapomínají i důležitá jména s ním pojená. Pojďme tedy všem osvítit, kdo byli na začátku minulého režimu političtí vězni a hlavně důvod, proč byli popraveni.

Kdo je Milada Horáková?

Horáková vystudovala práva na Karlově univerzitě, dlouho se živila jako sociální pracovnice a již za mlada vstoupila do politické strany demokratické. Zastávala názory T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Soucítila s lidmi a vyžadovala pro ně svobodu ještě před rokem 1945. Zastávala se morálních hodnot a bojovala za rovnoprávnost žen. Stíhání zažila poprvé za nacismu, kdy ji obvinili ze spiknutí proti říši a za členství v protinacistickém odboji. Dokázala se však před drážďanským soudem obhájit, i tak byla na několik let uvězněna. Nacisté padli a hned poté si na ni brousily zuby sovětští tajemníci. Je dosti pravděpodobné, že lidé v ní viděli obrovský potenciál, čímž byla pro nový režim hrozbou. Komunisté zamíchali kartami tak, aby lidé věřili, že je pro stát nebezpečná a z milované Milady se stala nenáviděná osobnost. Její původní identita upadla v zapomnění a zmanipulování občané ji sami odsoudili k justičnímu řízení. Rudé právo o ní psali jako o vlastizrádci a přáli ji smrt. Odolávala dlouho, z počátku výmysly popírala, ale po nekonečném mučení povolila a podepsala papíry o své vině. Dva roky před popravou byla odsouzena v tzv. monstrprocesu, kde na ni komunističtí soudci hodili veškerou špínu i s úroky. To proto, aby jí oplatili její předešlý vzdor. Spolu s dalšími odpůrci byla popravena 27. června 1950. Mezi odsouzenými stál například Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl. Jejich jména by měla být připomínána stejně, jako to Miladino.

Během svého života hodně cestovala a znala se se spoustou vlivných lidí ze západu. Několik jich sepsalo dopis, kde prosili prezidenta Gottwalda o udělení milosti. Mezi těmito osobnostmi nechyběli Albert Einstein, Winston Churchill nebo například Eleanor Roosevelt. Sama se o milost neprosila, byla odhodlaná zemřít za pravdu. Prezident však pod nátlakem komunistů povolil a schválil trest smrti. Během posledních pár dní svého života sepsala deset dopisů, kde se loučí se svou rodinou a zaznamenává poslední chvíle svého života. V 5:35 ráno byla oběšena. Stala se tak u nás jedinou ženou popravenou z politických důvodů. „Tento boj jsem prohrála, odcházím čestně, miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám… Přeji vám to, přeji vám…,“ tak zněla její poslední slova.

Proč vůbec důležité připomínat toto výročí?

Tato otázka by šla přišla přirovnat k otázce, zda je důležité dýchat. Samozřejmě, ano a velmi. Tyto osobnosti se nesmí zapomenout, stejně jako ideje, za které položili život. Kdo je Milada Horáková a proti čemu bojovala, již víte. Tvoří zásadní postavu moderních dějin a dokazuje, že komunistický režim nebyl tak úžasný, jak se nám tvrdilo. Bez ní bychom dnes nemuseli být, tam kde jsme.

Je smutné, že mladí lidé o takových událostech nemluví, ani je nesdílí na sociálních sítích. Povědomí o politické situaci v minulém století by se mělo vznést již na základních školách. Co se dělo, bychom si měli připomínat v dobrém, a především ve zlém. Kvůli tomu, aby se historie znovu neopakovala.

Jak Češi uctili její památku?

Nepřehlédnutelnou součást byli velkoplošné plakáty s Miladinou podobiznou na několika významných i obecních budovách v Praze. Vedle známé tváře bil do očí krvavě rudý slogan „POPRAVENA KOMUNISTY". Do veřejné akce se dokonce zapojil dopravní podnik Praha s originální myšlenkou, a to pouštěním nahrávek justičního procesu, kde Milada Horáková podléhá tvrdému výslechu. Odvážnou ženu si připomněli i obyčejní lidé po celé republice, když chodili s vlastními transparenty po veřejném prostranství, jako například na náměstích.

Co můžete udělat pro to, aby se historie neopakovala?

Podstatné je mluvit. Předávat své znalosti mladším generacím a učit je hrdinství, o něž se spousta lidí v minulosti zasloužila. Když lidstvo zapomene, lidé budou nuceni protrpět éru šikany a nesvobody celou od začátku. Střežme to, na čem skutečně záleží, šiřme dál povědomí o teroru komunistického režimu.

Denny
Foto: Creative Commons



Témata




Zařazeno v kategorii

Články


REALITY

Nejhledanejší témata

TOP 10

Přidej se k nám na FB

Mohlo by vás zajímat

Doporučujeme

Reklama
Reklama